zpět na úvod zpět na úvod zpět na úvod zpět na úvod

Historie a současnost Domova 'Srdce v dlaních'


Bazilika Panny Marie Pomocnice křesťanů - Filipov
("Lourdy severních Čech")

K HISTORII FILIPOVSKÉHO ZÁZRAKU

Tam, kde nyní stojí bazilika, kterou najdete v těsné blízkosti poutního místa, byla v roce 1866 jen louka. Vedle stál domek, v němž se 5. června roku 1835 narodila v německy hovořící rodině Kadeových dcerka Magdalena.

Bylo to již druhé dítě této rodiny. Děti vyrůstaly sice v chudobě, ale měly pěkné dětství. To narušila smrt otce, když bylo Magdaléně 13 let. V devatenácti letech ji čekala další těžká rána, vážně onemocněla. Prodělala zápal plic a zánět pohrudnice, později i zánět mozkových blan. V únoru 1865 se jí na hrudníku objevily rozrůstající se příznaky další těžké choroby. Pečoval o ni nejen její bratr Josef a jeho rodina, ale také dva lékaři: Dr. Görlich ze saského Gersdorfu a Dr. Ulbrich z Jiříkova. V listopadu 1865 oba lékaři prohlásili, že Magdalena trpí nevyléčitelnou chorobou a že brzy zemře. Z postele již nevstávala, když jí její bratr převazoval rány na těle, upadala bolestí do bezvědomí. Kaplan z Jiříkova, František Storch, jí 21. prosince 1865 udělil svátost pomazání nemocných. Čekalo se, až ji milosrdná smrt zbaví utrpení.

ZÁZRAK

O tři týdny později, v noci z 12. na 13. ledna 1866, nemohla Magdalena bolestí usnout. Její přítelkyně ze sousedního stavení, Veronika Kindermannová, jí onoho večera rozčesala vlasy, potom se obě pomodlily, načež Veronika usnula. Díky protokolu biskupské komise, můžeme však mít onu noc vylíčenou od samotné Magdaleny: "Najednou bylo v místnosti světlo, jasnější než za dne. Závěs u postele byl rozhrnut. Polekala jsem se. Vzbudila jsem Veroniku a řekla jsem jí: »Veroniko, vstávej, nevidíš, jak je tu jasno?« Veronika řekla: "Ale já nic nevidím." Před mou postelí stála postava zářící bílým světlem, se žlutou korunou na hlavě. Okamžitě jsem si pomyslela, že je to Matka Boží. Sepjala jsem ruce a začala jsem se modlit: »Velebí má duše Pána, můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli.« Po těchto slovech jsem slyšela hlas, neobvyklý hlas to byl, jiný, než jakým mluví lidé: »Mein Kind von jetzt an heilt's.« (Mé dítě, od nynějška se uzdravíš.) A v tom okamžiku postava zmizela a já už necítila žádnou bolest."

NIC VÍC, NIC MÍŇ

Ještě téže noci Magdalena sama vstala z postele. Její nejbližší se velmi radovali. Druhý den ráno šla do pekárny pro chleba. Když místní viděli, jak zcela zdravá kráčí po vesnici, ptali se jí, co se stalo. Magdalena odpověděla: "Viděla jsem této noci Pannu Marii a ta mi řekla, že se uzdravím. A já jsem zdráva. Nic víc, nic míň se nestalo."

Zpráva se okamžitě roznesla. Každý z okolí se chtěl osobně přesvědčit. Mnoho lidí přispěchalo do domku Kadeových a Magdalena musela každému opakovat, co se stalo. Brzy začali do domku chodit i poutníci ze vzdálenějšího okolí. V květnu 1866 byla světnice, kde se vše událo, Kadeovými vyklizena a vznikla z ní jakási provizorní kaple. Ze starého stolu byl zbudován oltář, na němž od rána do večera hořely svíce. Na místo, kde Magdalena viděla Pannu Marii, položili krásně vyšívaný polštář.

Další zázrak se zde odehrál o rok později, v době, kdy se blížilo první výročí uzdravení Magdaleny Kadeové. Osmého ledna 1867 se v tomto domku uzdravila Magdalena Langhansová z Jiříkova. Nemohla vůbec chodit. Příbuzní ji museli do domku přinést. Uložili ji na místo, kde ležela Magdalena Kadeová a nešťastná dívka, která 11 let ležela s pokroucenýma nohama, najednou vstala z lůžka úplně zdravá.

Zvěst o zázračných uzdraveních se šířila. Poutníků stále přibývalo. Jiříkovský kaplan Storch vykoupil od Kadeových domek a rozhodl se, že na jeho místě dá postavit nejprve kapli, později inicioval i stavbu kostela.

Filipovské uzdravení Magdaleny Kadeové se událo přesně o čtvrté hodině ranní 13. ledna 1866. V těsném sledu po tomto zázraku byla ustanovena vyšetřovací komise, která události pečlivě prověřila a to včetně výslechů zainteresovaných osob. Důležitým se jeví i svědectví obou ošetřujících lékařů, kteří nenašli přirozenou příčinu uzdravení. Filipov je jediným mariánským poutním místem, které vzniklo v Čechách v 19. století.

Dne 13. 1. 1873 byla vysvěcena první kaple, která stála na místě původního domku Magdaleny Kadeové a v roce 1885 byla dokončena výstavba a byl vysvěcen Kostel Panny Marie, pomocnice křesťanů.

Uznání událostí ve Filipově ze strany církve potvrzuje oficiální prohlášení hlavy Římskokatolické církve, papeže Pia XI, kterým povýšil zde vzniklý kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů na "Baziliku minor" a to ze dne 13. 1. 1926. To s sebou samozřejmě nese zvláštní privilegia pro poutníky.

V kostele byla umístěna i postel, na níž ležela Magdalena Kadeová při oné lednové události. Magdalena Kadeová po svém zázračném uzdravení léta pracovala v jiříkovském starobinci. Dožila se sedmdesáti let a zemřela 10. 12. 1905. Samotné ostatky Magdaleny byly po důkladném průzkumu antropologa prof. Dr. Vlčka uloženy nedaleko vchodu do kaple. Socha Panny Marie, která dnes stojí na místě uzdravení, byla zhotovena podle Magdalénina vidění. Vytvořena je z bílého carrarského mramoru a náklady zaplatila polská hraběnka Raczynská.

MÍSTO K ROZJÍMÁNÍ

Duchovní správa poutního místa byla roku 1885 svěřena řeholnímu řádu Redemptoristů, kteří v těsné blízkosti Baziliky minor vybudovali v letech 1913-1914 klášterní kolej. Kolem roku 1930 byl Filipov jedním z nejnavštěvovanějších poutních míst ve střední Evropě. Jenže po druhé světové válce občané německé národnosti byli z Filipova odsunuti. Češi, kteří sem přišli místo nich, už neměli k místu takový vztah a poutní místo upadávalo. To, že bazilika leží těsně u hranic, vyvolávalo také časté pokusy komunistických úřadů posunout linii uzavřeného hraničního pásma před kostel. Jakmile by se ale v této zóně bazilika ocitla, nedalo by se už zabránit chátrání.

Od 50. do konce 70. let neopravovaná stavba prodělávala těžké období. V nové kráse se zaskvěla teprve díky snaze místního duchovního správce, patera Zdeňka Maryšky, který se rozhodl baziliku i kapli opravit.

Bazilika Sv. Panny Marie, pomocnice křesťanů ve Filipově je uklidňující oázou v dnešním rozbouřeném světě. Je také výrazným duchovním mostem mezi sousedícími národy a zeměmi. Nikde jinde podél hranice se týden co týden nescházejí lidé z Čech a Německa ke společným bohoslužbám a modlitbám. Ty jsou zde konány každou neděli v 10:30 hod a to dvojjazyčně.

Každý, kdo sem přijde, má možnost zamyslet se ve zdejším tichu nad svým životem, nad těžkostmi, které ho potkaly. Jen stěží najdete něco více povzbudivého, než místní poselství Panny Marie - od nynějška se všechno hojí...

Zpracováno dle podkladů Římskokatolické farnosti Rumburk,
s laskavým svolením p. Josefa Kujana
Zpracoval Ing. Bc. Jan Sembdner, Domov „Srdce v dlaních“ - sociální služby Jiříkov

Ze starých kronik...

Pokud vzpomeneme historický původ budovy, je třeba se vrátit až do devatenáctého století, kdy v těsné blízkosti významného poutního kostela a později baziliky Sv. Panny Marie, Pomocnice křesťanů ve Filipově, vznikal z potřeby poutníků klášter, který byl zasvěcen řeholnímu řádu Redemptoristů, v hnědých sutanách s bílými šňůrami okolo pasu, kteří již v roce 1881 vykonávali klášterní činnost.

Samotný klášter procházel stavebními úpravami a změnami. Například 24. května 1884 byl položen základní kámen ke stavbě klášterní koleje. V roce 1885 tak vznikla první redemptoristická kolej v litoměřické diecézi. Tehdejší biskup Emanuel Schöbel byl velikým příznivcem Filipova a konával zde pouť. Protože jako po jediném uznaném církevním zázraku uzdravení stále vzrůstaly poutě do Filipova, nestačil počet řeholníků, proto byla v roce 1892 kolej rozšířena. Byl zřízen i noviciát a to v letech 1914 – 1915, kdy byl přistaven další a také poslední trakt koleje do dnešní podoby popisného čísla 65. V pozdějších letech byla ještě pro vyhřívání celého objektu zřízena kotelna. Redemptoristé sloužili zde až do roku 1945 a sídlili zde pouze německy mluvící příslušníci řádu. V letech 1945 – 1950 byli nahrazeni česky mluvícími řeholníky - Redemptoristy. Pro církevní účely sloužil objekt až do roku 1950, kdy byla činnost Redemptoristů ukončena a ti z Filipova odešli.

Klášterní objekt zůstal po nějakou dobu prázdný. V klášteře zůstal do roku 1952 jen pan farář Šimanovský (nazývaný Srdíčko), kuchař p. Martin a varhaník p. Vančura (ten měl také výtvarné nadání, maloval obrazy a věnoval se i tehdy filipovskému ochotnickému divadlu). V původním klášterním hotelu za objektem kláštera byly po několik let ubytovány zdravotně postižené děti a děti sirotci – hlavně ze Slovenska, a některé z nich navštěvovaly i základní školu ve Filipově. Pečovaly o ně a obsluhovaly je řádové sestry Boromejky. Tento hotel musel ustoupit nově utvářené státní hranici a byl zbourán. Děti se sestrami byly v roce 1950 převezeny do jiného objektu a zařízení v obci Brtníky.

S utvářením státní hranice byl objekt zhruba v roce 1953 obsazen a využíván pro výcvik pohraničního vojska a dále sloužil jako kasárna. V roce 1966, po odstranění zátarasů na státní hranici, byla kasárna opuštěna a budova opět osiřela. Nový účel využití dostal následnými úpravami a přestavbou na Domov pro seniory. Po stavebních úpravách byl provoz s názvem Domov důchodců Filipov zahájen 1.listopadu 1971 s kapacitou 105 míst. V roce 2011 slavilo toto zařízení 40 let své nepřetržité činnosti pro naše starší spoluobčany. Součástí dokumentace Domova je mimo jiné i ručně psaná „Kniha obyvatel“ (klientů domova), vedená od roku 1971 až do současnosti.

V průběhu let je domov svojí kapacitou plně využíván. Jsou stále podle možností a potřeb prováděny úpravy ve vybavení pokojů, modernizováno společenské a soc. zázemí. Je velikým zájmem pracovníků starat se co nejlépe o své klienty po všech stránkách. Je poctou pro domov, že zde žili a svůj podzim života trávili i někteří významní klienti. Mezi tyto zmíněné patřila např. paní Hana Krawcec, narozena v Drážďanech, dcera významného hudebního skladatele Bjarnata Krawce a první profesionální lužickosrbská umělkyně, studující také v Čechách. Působila nejen jako malířka a spisovatelka, ale její okruh činnosti byl daleko širší. Za svůj domov si v roce 1947 zvolila a dlouhá léta žila v nedalekém Varnsdorfu. V lednu 1986 po opakovaném zápalu plic byla převezena do léčebny v Krásné Lípě a později do Domova Důchodců ve Filipově. Zde 19. října 1990 umírá.

Od 1.1.2013 změnilo toto zařízení název na Domov „Srdce v dlaních“, které vzniklo ne náhodou a má svoji legendu i pointu. Současný Domov „Srdce v dlaních“ – sociální služby Jiříkov je domovem pro osoby, kterým poskytuje jistotu klidu domova, zajišťuje důstojné zázemí ve stáří nebo zdravotním hendikepu. Poskytuje služby osobní povahy, podporuje soběstačnost obyvatel s respektem k jejich individuálním potřebám a vytváří domácí prostředí. Posláním domova je poskytovat sociální službu a péči lidem, kteří v důsledku svého hendikepu nemohou žít ve svém přirozeném prostředí.

Domov prošel rozsáhlými úpravami stavebního a technického charakteru, byl vybaven novým nábytkem a elektrickými polohovacími lůžky pro klienty. K dispozici je kulturní sál a kavárna Babeta s kantýnou. Jistě je dobré připomenout, že se v roce 2013 Domov stal držitelem certifikátu „Spolehlivá firma“.

Domov „Srdce v dlaních“ – soc. služby Jiříkov je registrovaným poskytovatelem soc. služeb dle Zákona č. 108/2006 Sb. a poskytuje pobytové a terénní služby. Jsou to: domov pro seniory a domov se zvláštním režimem, pečovatelská služba a služba osobní asistence. Zřizovatelem této příspěvkové organizace je Město Jiříkov. V letošním roce 2014, společně s městem Jiříkov, slaví své sté jubileum tato budova oprávněně, neboť celý objekt již od roku 1914 vč. všech jeho poslední přístaveb sloužil a slouží pro lidi. V tomto objektu žije dobrý duch v tom nejlepším smyslu slova, zejména proto, že dřívější ale hlavně současné vedení domova všestranně podporuje další rozvoj v poskytování služeb lidem se životním zatížením.

Domov důchodců a jeho objekt mají již v našem městě svoji tradici a význam. Má proto důvod se připojit a oslavit také spolu s městem Jiříkov 100. výročí povýšení na město v roce 2014, které si v průběhu letošního roku připomeneme a to zejména z toho důvodu, že klíčovým rokem pro vznik objektu současného domova důchodců je právě také rok 1914. Domov důchodců ve Filipově také letos společně s Městem Jiříkovem oslaví 100 let existence budovy Domova.

Ve Filipově v březnu r. 2014

Z podkladů kronikářky Města Jiříkova paní Zdeny Kubíčkové
Zpracovali: Milena Horáková, Alena Suchá, Ing. Bc. Jan Sembdner

Dnešní podoba Domova

Domov "Srdce v dlaních" ve Filipově se nachází ve východní části Šluknovského výběžku v těsné blízkosti s německou hranicí. Budova domova je třípodlažní, byla založena koncem 19. století jako klášterní zařízení, v těsné blízkosti se nachází evropsky známá poutní bazilika Panny Marie Pomocnice křesťanů.

V roce 1971 byla stavba adaptována a přizpůsobena sociálním účelům. Vznikl tak domov důchodců, dnešní Domov "Srdce v dlaních", který má k nyní dni kapacitu 98 klientů. Pod střechou domova se nachází velký kulturní sál, kavárna – Babeta a kantýna, kde je možné zakoupení různých základních potravin, lahůdek, nápojů a drobného drogistického zboží. Ergo dílna je k dispozici klientům k volnočasovým aktivitám. Pro příjemné posezení v letních dnech slouží zastřešená terasa a přilehlá zahrada.



Copyright © 2010   |   DOMOV DŮCHODCŮ FILIPOV   |   Vyrobilo: Chráněná grafická dílna Slunečnice